Rotvajler | Co musíte vědět před jeho pořízením?

Rotvajler nepochybně patří k těm psím plemenům, které předchází pověst agresivních a nebezpečných psů. Možná se není čemu divit. Jeho vzezření opravdu leccos vypovídá o jeho síle, vytrvalosti a sebevědomí. Přesto však dokáže být velmi láskyplný a na přítomnost svého páníčka nedá dopustit. V našem dnešním článku vám tohoto obra se zlatým srdcem představíme a řekneme vám vše, co potřebujete vědět před jeho pořízením.

Původ rotvajlera

Původ rotvajlera datuje mezinárodní kynologická federace do roku 1820 do Německa, avšak toto plemeno je již známé z období starého Říma. Zde byl využíván jako silný bojový pes v arénách a často také vyplňoval přední linie při boji s nepřítelem.

Tehdy však ještě nešlo o rotvajlera, jakého známe dnes.

Do jeho současné podoby byl skutečně vyšlechtěn v Německu někdy v 19. století, kde si získal populární přezdívku „řeznický pes“.

Ta je dána jednoduše tím, že jej nejčastěji využívali řezníci, kterým pomáhali s dobytkem nebo tahali vozíky s masem.

Vzhled rotvajlera

Rotvajler je jedno z těch psích plemen, které si pravděpodobně jen tak nespletete. Mají velmi mohutné tělo s velkým osvalením, relativně širokou hlavu a sklopené uši posazené na vršku hlavy. Pro rotvajlery je pak charakteristická jejich barva, kdy jsou vždy černí s hnědým pálením na tlamě a končetinách.

V poslední době se často objevují kříženci rotvajlera s jiným menším plemenem, kdy je cílem vytvořit mini rotvajlera. Pamatujte ale, že jsou opravdu velcí psi, a i když můžete narazit na jejich menší varianty, vždy se jedná o křížence nebo jedince s genetickou vadou. U takového pejska se ziskem či prokázáním PP rozhodně nepočítejte.

Srst rotvajlera je obvykle kratší a velmi hustá, avšak ve vrhu se mohou objevit i dlouhosrstí. Nejedná se vůbec o nic neobvyklého a většinou se nemusíte bát, že by šlo o křížence. Dlouhosrstí rotvajleři pak mají srst o poznání hrubší.

Rotvajler vs dobrman

Mnoho lidí si dobrmana plete s rotvajlerem, což je opravdu překvapivé. Co se vlastností týče, jsou si podobní v mnoha aspektech, ale u vzhledu tomu tak rozhodně není. Pokud si i vy tato plemena pletete, udělejte si v nich jasno prostřednictvím naší přehledné tabulky.

Zatímco rotvajleři jsou svalnatí a robustní, dobrmani mají atletičtější postavu a jsou také o něco vyšší (byť to nemusí být pravidlem). Jednoznačným poznávacím znamením je tvar lebky, protože rotvajleři mají krátký čenich a poměrně široké čelisti. Je pro ně typické také zlato černé zbarvení.

Kříženci rotvajlera

Křížení rotvajlerů a jiných podobných plemen jsou vždy extrémně nebezpečnou záležitostí. Nikdy totiž nevíte, jakou povahu bude pejsek mít. Například rotvajler křížený s vlčákem je známý pro svou agresivitu a nestálost.

Problémy však nastávají i u jiných kříženců. Dobrotu tak nejspíše nebude dělat ani rotvajler křížený s dobrmanem nebo i menšími plemeny. Tam sice může dosahovat menšího vzrůstu, takže nemusí působit tak hrůzostrašně, ale své si zase vybírá agresivita, pomocí které menší psi kompenzují svou výšku.

Druhy rotvajlera

U rotvajlera žádné vyloženě specifické druhy nerozlišujeme. Výjimkou pak je americký rotvajler, který je ještě o něco větší než ten původní a v Americe je hojně využíván jako policejní či vojenský pes. Občas mohou mít také delší končetiny, ale rozhodně se nejedná přímo o pravidlo. Jiné rozdíly u nich prakticky nenajdete.

Největší vzácností je nepochybně zlatý rotvajler. U něho na srsti nenajdeme charakteristickou černou barvu, ale vlivem pigmentové vady je celý pokrytý pouze zlatou, která v běžných případech není dominantní. Čistokrevného zlatého rotvajlera je však velmi složité najít a koupit jej může představovat někdy až nadlidský úkol.

Povaha rotvajlera

Ačkoli jej různé hollywoodské i jiné filmy vykreslují jako stroj na kousání a krvežíznivou bestii, rotvajler je obvykle popisován jako velmi milé a dobrosrdečné plemeno, které nadevšechno miluje svého páníčka.

Stejně jako všichni psi podobného typu však vyžaduje pevnou a pečlivou ruku, jinak se z něj skutečně může stát nevyrovnaný a útočný pes. Má to ostatně v povaze.

Rotvajler je velmi veselý a hravý pes, který pro svou spokojenost vyžaduje pravidelný a aktivní pohyb. Je velmi chytrý a učenlivý, díky čemuž se hodí pro různé druhy aktivit. Coby hlídací pes je však relativně odtažitý k cizincům a má silné ochranářské cítění. Pokud tak například vycítí nějaké nebezpečí, které by jeho páníčkovi hrozilo, neváhá zasáhnout.

Problém dokonce není ani rotvajler a děti. Je-li správně socializován, nemá s nimi žádný problém. U malých dětí je však nutné dávat pozor, aby jej nedráždily nebo mu omylem nezpůsobily nějakou bolístku. Rotvajler totiž rozhodně nevydrží úplně vše a trpělivost mu může jednou dojít.

Je rotvajler nebezpečný?

Rotvajler není o nic nebezpečnější než ostatní psi tohoto typu. Absolutně nezbytná je jeho správná výchova, dostatečné sportovní vyžití a socializace již od štěněte. Řádně vychovaný pes agresi nikdy nepodlehne a dokáže se ovládat. Problémy pak mohou nastat u různých kříženců, ve kterých se mísí povahové vlastnosti více plemen. V takovém případě může být problémem psa vůbec správně vychovat.

V určitých situacích však rotvajler nebezpečný být rozhodně dokáže a není divu, že jej staří Římané nasazovali v bitvách.

Ostatně síla stisku čelisti rotvajlera se pohybuje mezi 149-156 kg, což opravdu není málo a případná zranění mohou být velmi vážná až fatální.

Štěně rotvajlera

Temperament rotvajlera je však od přírody bojově naladěný a je proto potřeba již od štěněte začít s řádnou socializací. Je nutné jej připravit především na cizince a ostatní zvířata, ke kterým se chová spíše odtažitě, jelikož je od přírody skvělým hlídačem. Je proto dobré jej připravovat na všechny situace, které mohou ve vaší domácnosti nastat a seznámit jej se všemi členy rodiny. Přibližně od 2. měsíce života je dobré štěně začít pomalu připravovat na pohyb krátkými procházkami a opatrně začít s výcvikem.

Výchova rotvajlera

Rotvajleři jsou známí pro svou dominantní povahu, proto je nutné s jeho výchovou začít již v opravdu útlém věku. Coby bojoví psi mají velmi nízký práh bolesti a fyzické násilí tedy při výcviku nebude mít žádný efekt, naopak může vést ke ztrátě důvěry a pes si potom bude dělat prakticky co chce.

K výchově rotvajlera je tedy nutné přistupovat svědomitě, sebevědomě a s pevnou rukou. Právě z tohoto důvodu není rotvajler vhodný pro nezkušené majitele, protože nebývají zdaleka tak sebevědomí, což psi rychle vycítí. Velice důležité pak jsou sportovní aktivity, protože pouze správně „vybitý“ rotvajler je opravdu klidný a vyrovnaný.

Péče o rotvajlera

Oproti výchově a výcviku je péče o rotvajlera poměrně nenáročná. Krátkosrstého rotvajlera je třeba kartáčovat pouze minimálně a spíše se doporučuje občasná masáž prostřednictvím gumové rukavice. U dlouhosrstého rotvajlera pak je nutné kartáčovat častěji, ale stále to není nic extrémně častého.

Rotvajler by pro svého páníčka udělal úplně vše a za to vyžaduje pozornost. Není tedy dobré jej nechávat příliš dlouho samotného.

Pro mnohé bude možná překvapení, že rotvajlerovi vůbec nevadí pobyt v bytě. Jak jsme již zmínili, je rád poblíž svého páníčka, takže s ním klidně i spí a chodí s ním všude, kam se hne. Je však nutné brát v potaz také to, že je opravdový hlídač a štěkání na zvonek mu nedělá žádný problém. To by sousedé nemuseli ocenit.

Krmení rotvajlera

Podobně jako svalnatější lidé vyžadují pro udržení energie a své hmoty dostatečně kvalitní stravu, potřebuje i mohutný rotvajler od útlého věku velice kvalitní jídelníček bohatý na bílkoviny a sacharidy pro zajištění dostatku energie.

Rotvajlera je ideální krmit víckrát denně menšími porcemi žrádla. V opačném případě totiž hrozí torze žaludku, která je u podobně velkých psů velmi častým jevem. U rotvajlera pak můžete klidně sáhnout po BARFování, jestliže si na něj troufáte.

Jinak je nutné volit kvalitní suché krmivo s vysokým obsahem masa, ideálně také s příměsí kloubní výživy, která chrání jeho klouby.

Zdravotní problémy aneb na co rotvajleři trpí

Rotvajler je obecně velmi zdravé a odolné plemeno. Přesto se u něj mohou objevovat určité zdravotní komplikace, které jsou pro takto velká plemena typické. Jedná se především o dysplazii loketního a kyčelního kloubu nebo sklony k obezitě.

Další zdravotní komplikace mohou být způsobené například vrozenými vadami nebo genetickými onemocněními. Máte-li na něco z toho podezření, rozhodně neváhejte s návštěvou veterináře. Rychlost může být v těchto případech klíčová a včasný zásah pomůže pejskovi ke zkvalitnění jeho života.

Proč si pořídit rotvajlera

• Je extrémně věrný svému páníčkovi
• Miluje všechny členy rodiny
• Je skvělým hlídačem
• Díky jeho vysoké inteligenci jej lze při dostatečné píli vycvičit
• Je možné jej chovat i v bytě

Proč si rotvajlera nepořizovat

• Jeho výcvik není jednoduchý
• Pro začátečníky je nevhodný
• K cizincům je odtažitý

Rotvajler dokáže být mazlíčkem, ale vyžaduje pevnou ruku

I přes jeho nepříliš valnou pověst je rotvajler velmi přátelským a přítulným plemenem, které by za svého páníčka doslova dýchalo.

Jeho výcvik je však poměrně náročný a pro nezkušeného majitele může představovat až nepřekonatelnou výzvu.

Chyby se totiž v jeho případě neodpouští a mohou přerůst ve výrazné charakterové vady, s nimiž se poté již nedá nic dělat.

Zdroje: akc.org, dotime.com, zooplus.co.uk

---

Tipy na další psí plemena