Rebarbora se využívá často v kuchyni při pečení sladkých dobrot, a právě proto ji většinou považujeme za ovoce – ale ona je to ve skutečnosti zelenina. Kromě sladkých pokrmů se hodí i pro přípravu slaných jídel a na zahradě si ji vypěstujete poměrně snadno. Jak na to?
Trvalka, která se drží na jednom místě
Rebarbora patří mezi trvalky – a na jednom stanovišti, kam ji vysadíme, vydrží růst klidně i deset let. Na pěstování přitom není vůbec náročná, nemá však příliš v oblibě přímé sluníčko. I když i to snese, je vždy lepší ji sadit tam, kde je polostín. Pokud bude růst pod stínem stromů, budete ji sklízet o něco později, rebarbora tam však bude spokojená.
Během léta je dobré dopřát jí pravidelnou zálivku, nepohrdne ani přírodním přihnojováním. Patří mezi mrazuvzdorné rostliny, nejvíce se jí daří v horských oblastech, protože na letní parní počasí si příliš nepotrpí.
Z čeho ji vypěstovat?
Rebarboru je možné začít pěstovat dvěma způsoby a vhodné jsou oba.
- Ze sazenic bude její pěstování rychlejší, sklízet ji však můžete až rok poté, co ji zasadíte do země. Ze sazenic se pak rebarbora sází nejlépe na podzim, možné to je však i v měsíci březnu.
- Pokud zvolíte semínka, budete si muset na sklizeň ještě počkat o rok až dva později. Semena by se měla zasít v srpnu nebo také v březnu, potřebují častou zálivku a přihnojování.
Když nemáme zahradu
Tuto sladkokyselou dobrotu si můžete vypěstovat i v případě, že zahrádku nemáte. Bude se jí totiž dařit i na balkóně ve velkém květináči. Protože jde o dobře přizpůsobivou a odolnou rostlinu, můžete ji nechat klidně i doma na okenním parapetu.
Rebarboru sklízíme vždy až rok po jejím vysazení, a to od dubna do června. Déle by se nemělo čekat, protože pak její řapíky obsahují příliš kyseliny šťavelové, co může dráždit žaludek. Pro sběr vybíráme ranní hodiny, kdy je chladnější počasí.
Doporučujeme: Rebarborový koláč
Rebarbora nejen výborně chutná, ale obsahuje také velké množství vitamínu B.
