Kokršpaněl | Co musíte vědět před jeho pořízením?

Kokršpaněl je hojně rozšířeným plemenem nejen u nás, ale v podstatě po celém světě. Jeho majitelé jej jednoduše milují pro jeho hravou a láskyplnou povahu, díky které je ideální především pro aktivní páníčky. Je skvělý pro nácvik různých sportovních aktivit, protože pohyb doslova miluje a vyžaduje. Co je tedy nutné vědět před jeho pořízením a jak k tomuto mazlovi přistupovat? To se dozvíte v našem dnešním článku.

Původ kokršpaněla

Původ kokršpaněla není nijak těžké vysledovat. První psi tohoto plemene se objevili okolo 18. století ve Velké Británii, avšak žádné zdroje nehovoří o tom, kdo byli jeho předchůdci. Právě díky svému původu se jednomu z druhů říká anglický kokršpaněl.

Vyšlechtěn byl coby hbitý a odolný lovecký pes – slídič – a jeho hlavním úkolem bylo pročesávání hustých křovin a travnatých porostů, do kterých by se jednoduše velký a objemný pes nevešel nebo z nich naopak nenašel cestu ven.

Vzhled kokršpaněla

Co se vzhledu kokršpaněla týče, jedná se o velice dobře osvalené plemeno, které dokáže odolat i velmi náročným podmínkám, i když by to do něj člověk na první pohled rozhodně neřekl. Jeho tělo je podlouhlé a zadní část se mírně sklání směrem k zemi. Co se zbarvení srsti týče, můžeme se setkat s více druhy kokršpaněla.

Kokršpaněl má prakticky vždy delší sklopené uši, jejichž špičky končí až někde pod bradou. Má protáhlý čumák, výrazné černé oči a středně dlouhou až dlouhou srst. Ta je velmi výrazná především na končetinách a těle kokršpaněla, ale na hlavě je výrazně kratší.

Anglický vs americký kokršpaněl

Zkušenějším pejskařům jistě neuniklo, že se často rozděluje na dva typy – anglického a amerického kokršpaněla. Jaký je mezi nimi tedy vlastně rozdíl?

Americký kokršpaněl má oproti svému anglickému předchůdci výrazně kratší čenich a jeho horní rty sahají až do spodní čelisti. Obecně u nich ale zase tak velké rozdíly nejsou. Ty se však mohou objevit u povahy amerického kokršpaněla. Podle zkušeností mnoha pejskařů jsou tito psi často více agresivní než jejich angličtí souputníci a vyžadují daleko důslednější výchovu.

Kříženec pudla a kokršpaněla

Poslední dobou se můžeme stále častěji setkat s kříženci kokršpaněla a pudla – takzvanými cockapoo (zkratky anglických cocker a poodle). Z tohoto spojení totiž vzniká opravdu roztomilý a nadýchaný chomáček srsti, takže není divu, že je oblíbený především u rodin s dětmi.

K tomu je navíc lze snadno vytrénovat, jsou extrémně inteligentní a uchovávají si všechny vlastnosti, jako čistokrevní zástupci jejich druhů. Co se vzhledu týče, obvykle mají hustou a hebkou srst, která kombinuje kudrlinky pudla s dlouhou srstí kokršpaněla. Tito kříženci také obvykle nemají typický sklon těla kokršpaněla a mívají také kratší uši (to však není podmínkou).

Čistokrevného pudla a kokršpaněla není problém od sebe rozeznat, přesto to pro oko úplně nezkušeného pejskaře může být poměrně problém. V naší tabulce najdete přehledné srovnání, díky kterému se v těchto plemenech již nikdy nespletete.

Pudlové bývají obvykle o něco větší než kokršpanělové, hlavní rozdíl, kterého si všimne každý prakticky okamžitě, tkví v jejich srsti. Zatímco kokršpanělové ji mají spíše delší a rovnou, u pudlů je „kudrnatá“, velmi hustá a nadýchaná. Jinak mezi těmito dvěma plemeny po vzhledové stránce příliš rozdílů není.

Druhy kokršpaněla

Jak už jsme říkali, základními druhy kokršpaněla je anglický a americký. Setkat se můžete i s pojmenováním španělský kokršpaněl. Tento druh však oficiálně uznávaný není a pravděpodobně se toto pojmenování rozšířilo právě díky jeho názvu.

Kokršpaněly pak můžeme také rozdělit podle jejich barev. U barev anglického kokršpaněla se tak můžete setkat například s těmito výrazy:

• kokršpaněl modrý bělouš,
• černý,
• hnědý kokršpaněl,
• zlatý kokršpaněl.

Kokršpanělé jsou pověstní tím, že je můžete najít prakticky ve všech známých barvách. Některá zbarvení jsou velmi vzácná, jiná se vyskytují relativně často. Jednou z nejvyhledávanějších variant je pak modrý bělouš, kde je většina těla pokryta bílou barvou, avšak uši jsou zbarvené více došeda. Na těle se přitom mohou vyskytnout také šedé skvrny.

Podobná zbarvení můžeme najít i u amerického kokršpaněla, protože mezi těmito plemeny prakticky nejsou ve vzhledu srsti prakticky žádné rozdíly.

Povaha kokršpaněla

Kokršpaněl je velmi společenským plemenem. Nevydrží dlouho o samotě a se svým páníčkem nebo ostatními členy rodiny navazuje opravdu silné pouto. Nehodí se tedy pro lidi, kteří tráví většinu svého dne v práci. Je-li dlouhodobě vystaven samotě, mohou se u něho objevit destruktivního chování, jež u něj běžně nejsou obvyklé. S dospělými i dětmi však jinak vychází velmi dobře. Dokonce i jiná zvířata v domácnosti mu nijak nevadí. Právě povaha anglického kokršpaněla z něj udělala velmi vyhledávané rodinné plemeno.

Stále se však jedná o loveckého psa a je tedy nutné mu dopřát dostatek pohybu a zajistit, aby se nenudil. Je velmi inteligentní a učenlivý a ke svému životu jednoduše stále potřebuje nové impulzy. Nehledě na to, že se stále jedná o loveckého psa, takže základní prvky poslušnosti by rozhodně měl mít.

Štěně kokršpaněla

Jak jsme již několikrát zmiňovali kokršpaněl byl šlechtěn jako lovecký pes a je tedy nutné do něj základy poslušnosti vštěpovat již od štěněcího věku. Důležitá je samozřejmě také správná socializace. Aby se totiž jeho přátelská povaha mohla projevit naplno, nesmí se rozhodně bát ničeho ve svém okolí. Už od štěněte kokršpaněla seznamujte s tím, co jej v každodenním životě čeká a ukažte mu členy rodiny včetně všech zvířat.

Štěňata anglického kokršpaněla (a ostatně i amerického) jsou poměrně malá, proto zezačátku choďte jen na kratší procházky a rozhodně jej nezatěžujte těžkým tréninkem. K pozvolnému trénování můžete sáhnout zhruba od 6. týdne věku, jako je tomu i u většiny ostatních psích plemen.

Výchova kokršpaněla

Lovecká plemena jsou známá tím, že se během jejich výchovy nesmí jednoduše nic podcenit. I u kokršpaněla je tedy nutné přistupovat k jeho výchově důsledně a pečlivě, avšak bez jakýchkoli projevů násilí nebo zvyšování hlasu, na což jsou extrémně citliví. Kokršpanělé jsou poměrně tvrdohlavým plemenem, takže si mohou jakékoli zaváhání vyložit jako standard, kterého se budou držet. Nemusíte se však bát, díky jejich inteligenci a chuti k poznávání nových věcí je jejich výchova relativně snadná i pro začátečníky.

Cestou k úspěšnému vycvičení kokršpaněla je rozhodně odměňování, protože toto plemeno opravdu miluje mlsání. Umí doslova prosit pohledem, je tedy nutné i k tomuto přistupovat svědomitě a příděl pamlsků a krmení obecně pečlivě řídit.

Péče o kokršpaněla

Jelikož má kokršpaněl poměrně dlouhou srst, je potřeba ji vyčesávat ideálně každý den, minimálně však jednou za dva dny. Srst má totiž sklony k „cuckování“ a je tedy lepší, když si na vyčesávání zvykne již jako štěně. Samostatnou kapitolou je pak trimování kokršpaněla. Pravidelné stříhání by mělo probíhat co dva měsíce, aby se pes nepřehříval. Samozřejmostí by pak mělo být zastřihování drápků, čištění zubů a tu a tam i uší.

Kokršpaněla lze v pohodě mít i v bytě. Myslete však na to, že může línat a způsobovat tak nepořádek. Důležité však také je, aby měl dostatek pobytu a pohybu venku. Bez toho se totiž mohou objevit známky destruktivního chování, které rozhodně nechcete.

Doporučujeme: Více o plemeni Bígl

Krmení kokršpaněla

Kokršpaněl je velkým jedlíkem a má tak sklony se přejídat. Krmnou dávku proto rozdělte na několik denních jídel a rozhodně nenechávejte granule na jemu přístupném místě. Obecně se doporučuje krmnou dávku vsypat do misky a pokud od ní pes odejde, odstranit ji z misky a nesnězenou potravu připravit coby další chod. Stejně jako u prakticky všech plemen musí být strava kokršpaněla vydatná na kvalitní zdroje bílkovin, sacharidů a tuků.

Krmná dávka by měla odpovídat váze a věku psa. U aktivních dospělých pejsků bude rozhodně větší než u štěňat, která se zatím k přílišnému pohybu nedostanou. Ideální je pak volit suchou potravu bohatou na bílkoviny bez příměsi obilovin, které mohou podráždit citlivé psí zažívání.

Zdravotní problémy kokršpanělů

Kokršpanělé jsou obecně považováni za velmi zdravé plemeno, přesto se u nich může objevit několik zdravotních problémů, kterým se nevyhnete ani u jiných psů. Mezi hlavní nemoci u kokršpanělů patří:

• zánět uší – způsobuje jej velké osrstění v oblasti uší a také jejich délka. Doporučujeme tedy na zdraví uší opravdu dbát a nechat je kontrolovat veterinářem
• dysplazie kyčelního kloubu – té se dá zabránit kvalitní stravou s příměsí kloubní výživy. Je také nutné psa příliš nepřetěžovat. Hlavně tedy ve štěněčím období.
• genetické vady – ani kokršpanělům se tu a tam nevyhnout genetické vady. Je potřeba vždy pečlivě prozkoumat rodovou linii psa a zdraví jeho rodičů. Vyhnete se tak nepříjemnostem s návštěvám veterinářů a trápení psa.

Pozor si dejte také na obezitu a obecné přejídání, které může způsobit vážné zažívací problémy. Právě při nesprávnému množství stravy mohou vzniknout i vážnější onemocnění srdce, ledvin nebo jater.

Proč si pořídit kokršpaněla

• Je to jednoduše mazel
• Má nesmírnou chuť do života a k učení nových věcí
• Jeho velká inteligence umožňuje snadnou výchovu i pro začátečníky
• Vychází se všemi členy rodiny i zvířaty v domácnosti
• Není problém jej chovat v malém bytě

Proč si kokršpaněla nepořizovat

• Péče o jeho srst je poměrně náročná
• Nemůže být dlouho o samotě
• Umí být pořádně tvrdohlavý

Kokršpaněla bude milovat celá rodina

To, že je kokršpaněl tak rozšířené plemeno, rozhodně není náhoda. Je nesmírně přátelský, vyjde zkrátka s každým a jeho učenlivost z něj dělají vhodnou možnost i pro aktivní začátečníky. Jediným větším problémem může být péče o srst, ale pokud jej na ni navyknete již od útlého věku, můžete si z každodenního česání udělat takový vlastní rituál. Pokud na něj budete mít dost času, odmění se vám neutuchající láskou, která vydrží až do konce jeho života.

Často kladené otázky

---

Tipy na další inteligentní psí plemena